.png)
Náš mozek a tělo reagují na ohrožující události v našem okolí stejným způsobem jako bychom čelili dravým zvířatům ve volné přírodě. Pro naše děti může být aktuálně vnímanou hrozbou třeba učitel, který při hodině zvyšuje hlas, tlak na jejich studijní výkon, zahlcenost množstvím probírané látky, šikanující spolužák nebo hádající se rodiče a vyostřená situace doma. Děti totiž nehledě na svůj věk instinktivně vnímají všechny emoce svých rodičů, především stres, úzkost, hněv nebo starosti. Fungují trochu jako houby - cokoliv se děje v jejich okolí - do sebe nasávají. I když ještě nemají kapacitu pochopit důvody, proč jsou rodiče ve stresu, jsou si ho vědomy a reagují na něj.
Pokud si náš mozek myslí, že jsme v nebezpečí, snaží se nás chránit. Nastavuje obrannou fyziologickou reakci “útoku, úniku nebo zamrznutí”, během které se aktivuje autonomní nervový systém a tělo se dostává do stavu pohotovosti. Z důvodů prioritizace přežití se vypíná “akademický mozek” (prefrontální kortex). Jeho funkcí je nejen regulace naší nálady a chování, ale i vyšší funkce jako plánování, rozvržení času, řešení problému, schopnost abstrakce nebo tvořivost. Všechny tyto schopnosti nejsou v ohrožujicích situacích plně dostupné.
To vidíme na svém chování - častěji se dohadujeme s partnerem, rychleji nám ujíždějí nervy s dětmi, více podléháme možným negativním scénářům. Děti začnou “zlobit”, “nedá se s nimi normálně mluvit”, ”jsou líné a pořád na mobilu” nebo onemocní.
Stres v adekvátních dávkách je přirozený a vlastně pozitivní, zvyšuje odolnost nervového systému. Stresující událost má obvykle za následek krátké zvýšení hladiny kortizolu, což může pomoci v dosažení lepších sportovních či studijních výkonů. Příliš mnoho stresu nebo stres trvající delší dobu je však pro děti nezdravý - oslabuje jejich schopnost se učit, dlouhodobě si pamatovat, pružně a kreativně reagovat, soustředit se nebo si věci dobře zorganizovat.
Jako hlavní protektivní faktor pro zdravý psychický vývoj dětí funguje stabilní vztah s klidným naladěným dospělým, kterému mohou důvěřovat, v kombinaci s bezpečným a pozitivně stimulujícím prostředím. Takové prostředí bychom všem dětem přáli zažívat doma i ve škole.
