FAQ

Od 1. ledna 2026 občanský zákoník jasně stanovuje, že tělesné tresty a psychické násilí vůči dětem nejsou ve výchově přijatelné.

Zákon tím dává jednoznačný signál, jakým směrem se má výchova ubírat – směrem k bezpečí, respektu a ochraně dítěte. Nezavádí ale žádné nové sankce ani automatické postihy pro rodiče.

Povinnost chránit děti před tělesným trestáním vychází i z mezinárodních závazků, ke kterým se Česká republika hlásí – například z Úmluvy o právech dítěte nebo Evropské úmluvy o lidských právech. Od roku 2026 se tak Česko zařadilo mezi 69 zemí světa, které tělesné tresty jasně odmítají.

Je důležité vědět, že v některých situacích může tělesné trestání dítěte naplnit znaky přestupku nebo dokonce trestného činu. To ale není novinka – tyto možnosti existovaly už dříve a právní úprava se v tomto směru nezměnila.

Stěžejní je se omluvit. Každý někdy udělá chybu, ale je důležité přiznat to sobě i dítěti. Pokud se dítěti omluvíte, ukážete mu, že reflektujete své chování, a hlavně ho ujistíte, že to nebyla jeho dítěte.

Pokud jste svědkem situace, kdy rodič dítě fyzicky trestá, je přirozené cítit vztek nebo potřebu zasáhnout. Přímé odsuzování ale v takové chvíli většinou nepomůže. Rodič může být přetížený, v silných emocích nebo bezradný – a kritika situaci spíš vyhrotí.

Užitečnější bývá zkusit situaci zklidnit. Můžete například říct, že vidíte, že je to pro něj náročné, a nabídnout pomoc. Právě to v tu chvíli může nejvíc pomoct – snížit napětí a otevřít prostor pro změnu.

Většina rodičů nesahá k tělesným trestům proto, že by chtěla dítěti ublížit, ale proto, že si neví rady. Pochopení a klidná reakce tak často fungují lépe než kritika.

Pokud se ale jedná o opakované nebo vážné ubližování dítěti, je důležité jednat bez odkladu. V takovém případě kontaktujte policii nebo místně příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).

Dítě se samo neubrání. Vaše reakce může být tím, co ho ochrání – někdy i zásadním způsobem.

Ve skutečnosti platí spíš opak – škoda každé rány, která padne.

Pro dítě je i jednorázová facka silným signálem: že i ti nejbližší mu mohou ublížit, že vztah nemusí být bezpečný a že důvěra má své limity. Může v něm vyvolat strach, nejistotu nebo potřebu své chování před rodiči skrývat.

Neexistují „zlobivé děti“, ale chování, které si žádá vedení a pochopení. Děti se učí především pozorováním rodičů a tím, jak s nimi dospělí zacházejí.

Tělesné tresty nepřinášejí dlouhodobý pozitivní efekt. Neučí děti, co mají dělat jinak – spíš jim ukazují, že ubližování je způsob, jak řešit situace. Výzkumy zároveň ukazují, že děti, které zažívají tělesné tresty, mají v dospělosti vyšší riziko psychických obtíží, zdravotních problémů nebo závislostí. Čím častěji dítě tresty zažívá, tím víc může narůstat jeho nejistota, náročné chování i nedůvěra k dospělým.

Děti potřebují především bezpečí, přijetí a jasné, srozumitelné hranice. Potřebují vědět, co od nich očekáváme a proč.

Pokud nechcete, aby se dítě v budoucnu domáhalo svého agresí, je lepší tělesné tresty nepoužívat vůbec. Platí to pro všechny děti.

Obava, že děti bez fyzických trestů nebudou mít žádné hranice, je velmi častá. Ve skutečnosti ale hranice s tresty nesouvisí – děti je potřebují tak jako tak.

Jasná a srozumitelná pravidla pomáhají dětem orientovat se ve světě a dávají jim pocit bezpečí. Úkolem rodiče je tyto hranice nastavovat, vysvětlovat a důsledně na nich trvat.

Aby byla výchova účinná, není potřeba děti trestat – a už vůbec ne fyzicky. Důležitější je, aby dítě rozumělo, co se od něj očekává a jaké jsou důsledky jeho chování. Místo trestu funguje lépe ukázat dopad situace a pomoci dítěti najít jiný způsob, jak ji příště zvládnout.

Děti se navíc neučí hlavně z toho, co říkáme, ale z toho, co děláme. Napodobují chování svých nejbližších. To, jak zvládáme emoce, konflikty nebo náročné situace my sami, je pro ně nejdůležitější vzor.

Když dítěti vysvětlíme, proč jsou hranice důležité, a hledáme společně řešení, budujeme tím nejen jeho dovednosti, ale i vzájemnou důvěru a vztah.

Pojem „přiměřený“ nebo „oprávněný“ tělesný trest může působit, že existuje bezpečná hranice. Ve skutečnosti ale fyzické tresty vždy nesou riziko pro psychiku i zdraví dítěte.

Mohou sice v daný moment zastavit nežádoucí chování, jejich účinek je ale krátkodobý. Dítě se neučí, proč bylo jeho chování problém, ale spíš to, jak se vyhnout trestu – často jen v přítomnosti rodiče. Bez pochopení pravidel pak nemá důvod chovat se jinak, když dohled zmizí.

Tělesné tresty mohou mít i další dopady. U dětí se častěji objevují potíže se sebevědomím, důvěrou k druhým nebo zvládáním stresu. Mohou také zvyšovat agresivitu a negativně ovlivnit školní fungování.

Dlouhodobě se ukazuje, že zkušenost s násilím v dětství souvisí i se zdravotními dopady v dospělosti – například vyšším rizikem chronických onemocnění, psychických potíží nebo závislostí. Některé výzkumy poukazují i na souvislost s kratší délkou života.

Zároveň děti připravují o důležitou příležitost učit se, jak řešit situace jinak. Fyzický trest je nenaučí zvládat emoce, uklidnit se ani hledat řešení.

Pokud chceme, aby se dítě dokázalo orientovat v náročných situacích a zvládalo je bez agrese, potřebuje k tomu vedení, vysvětlení a bezpečný vztah – ne tresty.

Bezpečí dítěti je možné zajistit několika způsoby: Situaci dítěte ohroženého násilím v rodině je nutné oznámit na OSPOD, v některých případech také na Policii ČR.

OSPOD může podat jménem dítěte soudu návrh na vydání předběžného opatření podle ustanovení § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v případech, kdy je život dítěte nebo jeho vývoj vážně ohrožen. Soud na základě takového návrhu nařídí umístění dítěte do vhodného prostředí.

Lze využít i institutu vykázání násilné osoby ze společné domácnosti a jejího okolí podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Může se tak stát při přímém zásahu PČR v rodině při např. násilném incidentu, či na základě zdokumentovaných minulých událostí. Násilná osoba může být vykázána maximálně na 14 dní s možností prodloužení soudem na maximálně 6 měsíců. Návrh na prodloužení předběžného opatření může podat i dítě starší 16 let. Rodině může s postupem pomoci Intervenční centrum, které je v každém kraji. Jejich seznam najdete na (http://www.domaci-nasili.cz/) https://mv.gov.cz/soubor/prehled-ic-v-cr-kont-mista-1.aspx

Dítě starší 16 let, popř. rodiče mohou podat soudu návrh na vydání předběžného opatření ve věci domácího násilí. Pokud soud takové opatření vydá, musí typicky násilná osoba opustit domácnost. Návrh pomůže sepsat Intervenční centrum, násilná osoba může být z domácnosti vykázána na maximálně 6 měsíců. Rodina rovněž může využít možností utajeného azylového či krizového ubytování. Tyto služby v Praze nabízí např. ACORUS či ROSA. Pokud je dítě závažně ohrožené a nejde situaci řešit jinak, může být na vlastní žádost, žádost rodiče či na návrh OSPOD umístěno do tzv. ZDVOP (zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc). Známá je síť tzv. Klokánků, služby též poskytuje např. SOS Sluníčko či Dům tří přání, kteří úzce spolupracují s rodinou i školou dítěte. Při umístění dítěte je vždy třeba spolupracovat s OSPOD.

Oznamovací a překažovací povinnost vyplývají z trestního zákoníku a vztahují se na každého z nás.

Jednoduše řečeno:

Překažovací povinnost znamená, že pokud se dozvíte, že se připravuje nebo právě děje závažný trestný čin (například týrání dítěte nebo sexuální násilí), máte povinnost mu zabránit.

Oznamovací povinnost znamená, že pokud se o takovém trestném činu dozvíte (i zpětně), musíte ho nahlásit.

Nejbezpečnější a správný postup v obou případech je kontaktovat Policii ČR nebo státní zastupitelství. Nesplnění těchto povinností může být samo o sobě trestným činem.

Kdy je nutné jednat okamžitě? Pokud máte informace, že je dítěti ubližováno nebo že se takové jednání chystá (například týrání nebo sexuální zneužívání), je potřeba jednat bez odkladu – tedy situaci neprodleně oznámit policii nebo státnímu zástupci.

Platí to i zpětně? Ano. U některých trestných činů, jako je týrání svěřené osoby nebo zneužití dítěte k výrobě pornografie, máte povinnost je oznámit i v případě, že se staly v minulosti a už nepokračují.

Jaká je role škol a dalších institucí? Školy, zdravotnická zařízení a další instituce mají navíc povinnost hlásit podezření na ohrožené dítě orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).

Důležité je vědět, že oznámení na OSPOD nenahrazuje trestní oznamovací povinnost. Pokud jde o podezření na trestný čin, je vždy nutné informovat také policii.

Podrobné vysvětlení najdete zde: https://www.youtube.com/watch?v=5m20IxwRJmc

Po přihlášení se objeví okno, kam můžeš začít psát. Jakmile se přihlásíš, dostane poradkyně upozornění a během pár minut Ti napíše, že je připojená. V tu chvíli si můžete začít psát. Všechny poradkyně mají zákonem dané vzdělání, zkušenosti a výcvik pro práci na chatu. Více o tom, jak chat funguje zde

Ne, takové údaje o sobě sdělovat nemusíš. Služba je anonymní. Poradkyně vidí jen tvůj věk (pokud ho vyplníš) a jméno/přezdívku. Nepátrá po tom, kde bydlíš ani jestli je uvedené jméno skutečné nebo vymyšlené.