Typy násilí v rodině

Kolik ti je let?

Je mi do 10 let Je mi víc než 10 let

typy násilí

Je mi do 10 let

Fyzické násilí

Když někdo ubližuje tvému tělu – strká do tebe, třese s tebou, hází po tobě věci, tahá tě za vlasy, bije tě, kope tě, fackuje tě, někde tě zamyká.

Psychické násilí

Když někdo ubližuje tvé duši – nadává ti, vyhrožuje ti, posmívá se ti, říká ti ošklivé věci nebo si tě schválně nevšímá a nutí tě tím, abys dělala/a, co on chce.

Materiální násilí

Když někdo ničí věci, aby tě tím vystrašil – rozbíjí věci, hází jimi, buší do zdi, dveří nebo do stolu.

Sexuální násilí

Když někdo překračuje hranice tvého těla – nutí tě svléknout se, dotýká se tě na místech, kde se tě běžně druzí nedotýkají, anebo tě nutí k tomu, aby ty ses těchto míst dotýkal/a ty.

Skryté násilí

Když se k tobě někdo opakovaně chová násilně a ty máš pak neustále strach, že k násilí zase dojde.

Jaké pocity můžeš prožívat

Zažívat silné pocity, když jsi vystaven/a násilí, je normální. Třeba strach ti dává najevo, že je kolem tebe nebezpečí, a že je potřeba se před ním nějak ochránit. Vztek a hněv na tebe přijde, když nemůžeš mít něco, co moc potřebuješ a je to pro tebe důležité. Smutek prostě k násilí patří, protože je vždycky smutné, když lidé nemají dobré vztahy a ubližují si. Pocit prázdnoty přichází ve chvíli, když je toho na tebe moc a potřebuješ na chvíli nic necítit. Bezmoc se zase objeví, když se ti zdá, že situace nemá řešení a nedá se změnit.

Tyhle všechny pocity jsou znamením, že se ti děje něco, v čem ti není dobře.

Časté otázky

Přečti si, na co se nás děti ptají

To, co se stalo, není tvoje vina. Nikdo nesmí mít s tebou sex ani se tě dotýkat bez tvého souhlasu. Pokud to jde, najdi osobu, které se můžeš svěřit a která ti bude oporou. Může to být někdo dospělý/dospělá osoba (třeba rodiče), nebo někdo z vrstevníků. Pokud se znásilnění stalo nedávno, může být potřeba vyhledat lékařské ošetření. Je důležité být v bezpečí. Nikdo by tě neměl nutit kontaktovat policii, pokud sám nebo sama nechceš. Je možné se také obrátit na krizové linky (Linka bezpečí 116 111), nebo k nám do Centra LOCIKA. V akutním ohrožení je možné volat 158.

Škola je místo, kde by se děti měly cítit bezpečně. Pokud jim tam někdo ubližuje, musí zasáhnout dospělí a zastavit to. Je důležité obrátit se na někoho, komu věříš, může to být paní učitelka, rodiče, školní psycholožka nebo výchovná poradkyně. Také je možné si o této situaci psát s námi na chatu. Zkusíme vymyslet řešení, které bude sedět přímo na tvoji situaci. A pokud žádné řešení chtít nebudeš, můžeme si o tom pouze psát.

Oceňte dítě za důvěru, ale určitě mu neslibujte, že se nikdo nedozví, co Vám řekne. Jako odborníci máte oznamovací povinnost vůči OSPODu, v některých případech také oznamovací a/nebo překažovací povinnost vůči Policii ČR. Na tuto okolnost je důležité dítě předem upozornit. Během rozhovoru vytvořte bezpečnou atmosféru, dítě vyslechněte, ale nedoptávejte se na podrobnosti, ani se nesnažte získat co nejvíce “důkazů”. I na závažná sdělení reagujte klidně. Během hovoru rozhodně nepoužívejte otázku “ Proč”; nemluvte špatně o rodičích ani jiné blízkých osobách. Naopak je dobré zdůraznit, že násilí v rodině není v pořádku, není to v žádném případě chyba dítěte a existuje možnost pomoci. Domluvte s dítětem další postup (kontaktování OSPOD, Policie ČR, předání kontaktu na krizové centrum či linku). Pro lepší orientaci a podporu při dalším postupu vám může pomoci náš praktický průvodce pro pracovníky OSPOD: Jak pracovat s tématem tělesných trestů v rodinách. nebo webinář Jak postupovat, když se dítě svěří, že zažívá násilí?

Policii můžeš zavolat kdykoliv se cítíš v ohrožení a bojíš se o sebe nebo o druhé. Stačí vytočit číslo 158 a říct, kdo jsi, kde jsi, proč voláš a co se děje. Policejní hlídka pak co nejdříve dorazí a začne situaci řešit. Policii můžeš přivolat i domů. Po příjezdu policie situaci posoudí a začne ji řešit. Policistovi nebo policistce můžeš popsat, co se dělo, a ten pak může rozhodnout o dalším postupu, včetně toho, že osoba, která doma ubližuje druhým, musí na nějaký čas odejít a nesmí se s vámi setkávat.

Pokud kamarádce doma někdo ubližuje, je to vážná situace. Nikdo si nezaslouží, aby mu bylo ubližováno. Můžeš ji podpořit v tom, aby se svěřila bezpečnému dospělému, například jinému členu rodiny, učiteli nebo školnímu psychologovi. Pokud se bojí nebo neví, jak na to, můžeš jí předat kontakt na náš chat, kde se tomu můžeme věnovat. Stejně tak se můžeš obrátit na chat i ty, protože nést takové tajemství může být hodně náročné. Více informací najdeš u nás na stránce Někdo ubližuje mému kamarádovi/dce.

Ne, nemůžeš za to, co se děje mezi rodiči nebo za to, že se k tobě rodiče chovají špatně. Násilí v rodině je vždy odpovědností dospělých.

Od 1. ledna 2026 občanský zákoník jasně stanovuje, že tělesné tresty a psychické násilí vůči dětem nejsou ve výchově přijatelné.

Zákon tím dává jednoznačný signál, jakým směrem se má výchova ubírat – směrem k bezpečí, respektu a ochraně dítěte. Nezavádí ale žádné nové sankce ani automatické postihy pro rodiče.

Povinnost chránit děti před tělesným trestáním vychází i z mezinárodních závazků, ke kterým se Česká republika hlásí – například z Úmluvy o právech dítěte nebo Evropské úmluvy o lidských právech. Od roku 2026 se tak Česko zařadilo mezi 69 zemí světa, které tělesné tresty jasně odmítají.

Je důležité vědět, že v některých situacích může tělesné trestání dítěte naplnit znaky přestupku nebo dokonce trestného činu. To ale není novinka – tyto možnosti existovaly už dříve a právní úprava se v tomto směru nezměnila.

Ano, podle ustanovení § 8 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, dítě má právo samo bez vědomí i souhlasu rodičů požádat o pomoc OSPOD, státní orgány, školy, školská zařízení a poskytovatele zdravotních služeb či další služby pro děti pověřené sociálně-právní ochranou. Tyto subjekty jsou povinny poskytnout dítěti odpovídající pomoc. Dítě také může oslovit dětského ombudsmana https://deti.ochrance.cz/pomoc/

Stěžejní je se omluvit. Každý někdy udělá chybu, ale je důležité přiznat to sobě i dítěti. Pokud se dítěti omluvíte, ukážete mu, že reflektujete své chování, a hlavně ho ujistíte, že to nebyla jeho dítěte.

Pokud jste svědkem situace, kdy rodič dítě fyzicky trestá, je přirozené cítit vztek nebo potřebu zasáhnout. Přímé odsuzování ale v takové chvíli většinou nepomůže. Rodič může být přetížený, v silných emocích nebo bezradný – a kritika situaci spíš vyhrotí.

Užitečnější bývá zkusit situaci zklidnit. Můžete například říct, že vidíte, že je to pro něj náročné, a nabídnout pomoc. Právě to v tu chvíli může nejvíc pomoct – snížit napětí a otevřít prostor pro změnu.

Většina rodičů nesahá k tělesným trestům proto, že by chtěla dítěti ublížit, ale proto, že si neví rady. Pochopení a klidná reakce tak často fungují lépe než kritika.

Pokud se ale jedná o opakované nebo vážné ubližování dítěti, je důležité jednat bez odkladu. V takovém případě kontaktujte policii nebo místně příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).

Dítě se samo neubrání. Vaše reakce může být tím, co ho ochrání – někdy i zásadním způsobem.

1–10 z 26

typy násilí

Je mi víc než 10 let

Fyzické násilí

Patří sem násilné držení, strkání, třesení, tahání za vlasy, bití, kopání, používání zbraní, ublížení na zdraví.

Psychické násilí

ŕadí se sem vyhrožování, nadávky, zesměšňování, ignorování druhého, kontrolování druhého člověka s cílem získat nad ním moc (kontrola toho, co dělá, jak se obléká, s kým se stýká, kontrola jeho peněz, telefonu..), žárlivost, izolování druhého (znemožnění, aby viděl své blízké, chodil do práce, za zábavou) a další.

Materiální násilí

Jedná se o násilí namířené proti věcem s cílem druhého zastrašit nebo ho ponížit. Patří sem např. rozbití kusu nábytku, bušení do zdí, dveří, házení věcmi a další.

Sexuální násilí

Patří sem sexuální obtěžování a urážení, nátlak a donucení k provádění sexuálních aktivit, které dotyčný dělat nechce.

Latentní násilí

Pojmenováváme tak „skryté“ násilí, které souvisí se všemi předchozími podobami násilí. Latentním násilím je myšlen strach a obavy, že k násilí znovu dojde a snaha udělat vše pro to, aby se tak nestalo.

Co můžeš prožívat, když se ti děje násilí?

Můžeš zažívat strach, který když trvá dlouho, tak vede ke ztrátě pocitu bezpečí. Může také vést k tomu, že se cítíš dlouhodobě v napětí a nemůžeš se uvolnit. Na druhou stranu také můžeš zažívat vztek – jak na osobu, která se násilí dopouští, tak na osobu, která je násilí vystavena. Vztek také můžeš zažívat ve vztahu k sobě. Může se zároveň stát, že se cítíš „odpojeně“, jako by nic nemělo smysl, nedaří se ti zažívat radost a cítíš velkou únavu.

Je běžné je v takové situaci prožívat. To ale neznamená, že je to takhle v pořádku.