Kamarád(ka) mluví o tom, že už nechce žít

To nejdůležitější, co můžeš udělat, je dát kamarádovi najevo, že ho bereš vážně. Můžeš třeba říct: „Je mi líto, čím procházíš. Musí to být těžké. Jsem tu pro tebe.“ Tím ukážeš, že ti na něm záleží a že na to není sám.

Můžeš se ho také zeptat, jestli o tom už mluvil s nějakým dospělým. I když je tvoje podpora důležitá, je potřeba, aby na to nebyl sám ani on ani ty. Dospělý může pomoct zajistit bezpečí a potřebnou pomoc.

Pokud nechce mluvit s rodiči, můžeš mu doporučit někoho jiného – třeba učitele, školního psychologa, Linku bezpečí nebo krizový chat.

A pokud o tom kamarád ani tak mluvit nechce, je v pořádku, že o pomoc požádáš ty sám/sama. Trápení druhých může doléhat i na nás, a proto je důležité myslet i na sebe a vyhledat podporu.

Pokud máš pocit, že je kamarád v ohrožení, řekni to co nejdřív dospělému. V situacích, kdy jde o bezpečí, už nejde o tajemství, které musí zůstat jen mezi vámi.

Na našem chatu najdeš bezpečné místo, kde můžeš mluvit o svých obavách a hledat první kroky, jak situaci řešit.

Pomoc druhým i péče o sebe patří k odvaze. S podporou dospělých je možné najít cestu k většímu bezpečí.